Všichni víme, jak to chodí v dnešním světě, všichni víme, jak to vypadá, když někdo potřebuje něco, co si není schopen nebo ochoten obstarat vlastními silami. Na tom, že si v podobných situacích to potřebné kupujeme, není vůbec nic zvláštního. Nikoho neudiví, že když je třeba si něco koupit, vezmou se peníze, zaplatí se jimi tomu, kdo může poskytnout příslušnou protislužbu, a je to.
Jenže co si počít ve chvílích, kdy by tak člověk sice chtěl učinit, jenže nemá právě ony tolik potřebné peníze? Jak má člověk nakupovat, když není solventní?
Logická odpověď je, že prostě nakupovat nemá. Když nejsou peníze, není přece žádné nakupování možné, pomineme-li tedy nějaký ten notně omezený obchod na splátky. Člověk si má bez peněz utáhnout opasek a jít pracovat, aby si další peníze vydělal.
Jenže všichni dobře víme, že existují i záležitosti, které se stůj co stůj uhradit musí. Ne všechno se dá jednoduše oželet s tím, že na to teď prostě nezbývají peníze.
A z čeho tedy financovat aspoň to, co nepočká? Kde vzít peníze aspoň na nezbytné výdaje, které nelze zrušit nebo odsunout na později? Často logicky jedině ve formě půjčky.
Půjčit si! To je nápad!
Jenže mít tento nápad ještě nestačí. Je třeba také najít takovou finanční instituci, jež by byla člověku ve finančních nesnázích ochotna pomoci. A je skutečností, že čím větší potíže zájemce o půjčku má, tím méně pravděpodobné je, že mu někde nějaké ty peníze svěří. Snad s jedinou výjimkou, jíž je americká hypotéka. U té se totiž žadatel musí za půjčené peníze zaručit vlastní nemovitostí. A díky této záruce tak lze půjčku získat i tehdy, když člověk nemá zrovna moc pozitiv, když nedokáže banky přesvědčit o své schopnosti splácet. Protože díky této záruce je nebankovní společnost svolná vyhovět, pokud je alespoň minimální naděje na to, že to dlužník zvládne.