Jakmile člověk pocítí potřebu pořídit si něco, co si nedokáže obstarat z vlastních zdrojů, musí si to tento od někoho koupit. Jenže k tomu, aby tak mohl učinit, je nejprve třeba sehnat peníze. A jak je známo snad každému z nás, není shánění peněz často rozhodně snadná záležitost. Ne každý si vydělává tolik, kolik potřebuje, a ne každý má úspory, jimiž by kompenzoval nedostačující příjmy.
A co když je něco třeba, ale není kde na to vzít? Pak je nejspíše na čase poohlédnout se po nějaké půjčce. Ta totiž může být často tou jedinou možností, jak se dá dostat k tolik potřebným penězům.
Jenže rozhodnout se, že si člověk vezme půjčku, je pouhým prvním krokem. Po tom musí následovat ještě krok druhý, a to rozhodnutí se pro tu pravou. Stejně jako všechno ostatní totiž není ani jedna půjčka jako druhá. Některá je levnější a některá dražší, některá vyžaduje mnoho a jiná naopak minimum byrokracie, jednu schvalují ve finanční instituci celou věčnost a jiná je k dispozici skoro hned, s některou jsou spojeny jenom minimální náklady a jiná může přijít i extrémně draho, u některé se lpí na každičkém detailu, zatímco jiná se žadateli flexibilně přizpůsobí. A každý by se měl rozhodnout pro tu, jež mu bude ideálně vyhovovat.
A která je tou dost možná nejideálnější pro člověka, jenž je ve finančních problémech a nemá jejímu poskytovateli nic moc co nabídnout? Troufám si tvrdit, že americká hypotéka bez dokládání příjmů. U té se totiž nevyžadují ani značné příjmy, ani nezbytně čisté registry dlužníků, ani poplatky předem, není tu žádný známý podezřelý text psaný malým písmem kdesi pod čarou, v němž se může skrývat nejedna zákeřnost. Vše je tu průzračné, finančně výhodné, s minimem nezbytné byrokracie, a zároveň tu má naději uspět prakticky každý, kdo je schopen zaručit se za tuto půjčku dáním nemovitosti do zástavy.
A to přece zvládne kdekdo.